Pavouci a pavoučata

Rozhodla jsem se přidávat příspěvky postupně, tudíž začnu s fotkama ze sprna 2014. Ačkoliv jsem se pokoušela fotit i dřív a mám daleko víc fotek ještě z roku 2008 a 2009, které jsem vyfotila Panasonicem, nemyslím si, že by šlo zase o tak dobré fotky, abych je mermomocí musela někde sdílet. Ale kdyby vás to přece jenom zajímalo, pak je najdete na daniela-foto.blog.cz.

A teď k pavoučkům (převážně).

Loni se totiž u nás na zahradě vyskytovali opravdu hojně (letos jsem nevyfotila ani jednoho).

Na tyto dvě jsem docela pyšná, protože v té době jsem ještě netušila, že fotit přes live wiev není úplně nejlepší, co se ostření týče, zvlášť, když máte teleobjektiv vysunutý na plný kule (300mm). Navíc jsem měla nastaveno ostření na 11 bodů (teď už fotím jenom na středový). Takže je celkem zázrak, že jsou tyto dvě fotky jakžtakž ostré a vypadají dobře.

První fotku jsem nazvala Assasín, protože mi tvar zadečku připomíná masku s očima a pavouk je vlastně zabiják. Na první pohled to vyvolává dojem obličeje a až při bližším zkoumání člověk zjistí, že je visí vlastně vzhůru nohama.

A i když jsou takové fotky kýčovité, budu je pořád fotit, protože se mi to prostě líbí.Vždycky mám radost, když taková fotka v sobě něco má a není to jenom o tom, že si vyfotím kytičku.

U levandule mě mrzelo, že jsem nezkoušela fotit déle, protože až v počítači jsem si všimla, že se na kvítku zachytilo pírko a fotka nebyla úplně nejostřejší (co se toho pírka týče, to těch zatracených 11 ostřících bodů).